Poutní stezka Via Sacra

27.05.2021 | 20:10
CYKLO_2021_Stranka_16_w

Poutní stezka VIA SACRA je cestou vedoucí po jedinečných sakrálních stavebních památkách a uměleckých pokladech evropského rozměru. Dokládá stavební mistrovství starých barokních stavitelů, je průvodcem po poutních areálech, kostelech, klášterech a kaplích s jejich unikátními oltáři, postními plátny či ekumenickými centry. VIA SACRA spojuje tři země a 20 zastavení rozsetých především v oblasti dnešního Trojzemí na území České republiky, Německa a Polska.  

logo programu

Na českém území má osm zastavení, které svým návštěvníků nabízí mnoho nádherných sakrálních památek-kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích, baziliku sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, kapli sv. Anny v Mnichově Hradišti, Johanitskou komendu v Českém Dubu, Loretánskou kapli v Rumburku, klášter v Broumově, poutní areál v Horní Polici a kostel Nalezení sv. Kříže s barokní zahradou v Liberci. Na německém území vám VIA SACRA nabízí 9 zastavení – Velké žitavské postní plátno, Malé žitavské postní plátno, Žitavský epitafový poklad v Zittau/Žitavě, Hrad a klášter Oybin/Ojbín, evangelickou Jednotu bratrskou Herrnhut/Ochranov, Vesnický kostel Cunewalde, Dóm sv. Petra Bautzen/Budyšín, Cisterciácké opatství Marienstern Panschwitz-Kuckau, Kostel a sakrální muzeum sv. Anny Kamenz/Kamenec, Boží hrob, křížová cesta a kostel svatého Petra a Pavla Görlitz/Zhořelec, Cisterciácké opatství, klášter St. Marienthal Ostritz/Ostřice. Na polském území jsou tři zastavení – klášterní komplex Krzeszów, kostel Wang Karpacz a Kostel Povýšení sv. Kříže Jelenia Góra.

VIA SACRA není poutní cestou v historickém slova smyslu, je uměle vytvořenou stezkou. Zároveň však znamená zcela přirozený návrat na stará poutní místa. Takže žádný marketingový výmysl cestovních kanceláří. Jednotlivá zastavení mají svoji vysokou náboženskou, sakrální a historicko-architektonickou hodnotu. To je jejich společným rysem, který je propojuje v jednu smysluplnou, duchovní cestu.

Na jedné straně kontinuálně pokračují ve své tradici jako místa pro setkávání věřících, která slouží křesťanům k modlitbám a bohoslužbě. Na straně druhé nabízí prostor, který i vyloženě nenábožensky založeného člověka může svojí atmosférou inspirovat k zastavení a zamyšlení. V neposlední řadě VIA SACRA může přilákat i běžného návštěvníka bez vysokých nároků, který jen hledá krásná místa k odpočinku a poznání jako běžný turista a rád si přitom od místního průvodce nechá vyprávět dávné a strhující příběhy, které se vážou k mnohdy velmi pohnuté historii místa, uprostřed kulis úžasných barokních staveb.

Stezka VIA SACRA má svůj předobraz v minulosti zdejšího regionu. Je starobylá a zároveň zcela nová. Před staletími byla součástí významné královské obchodní a poutní cesty Via Regia, která vedla přes Horní Lužici, Dolní Slezsko a severní Čechy. Trasa vedoucí mezi Lubání (Lauban) a Kamencem (Kamenz) je zároveň součástí historické svatojakubské cesty z Kyjeva do Santiaga de Compostela. Současná turistická trasa oživuje tyto staré kupecké a poutní stezky.

VIA SACRA vypráví také o tom, jak pomoci zachovat duchovní a historický odkaz našich předků a vrátit alespoň část tohoto kulturního dědictví minulosti opět do povědomí lidí. Připomíná dávno zapomenuté prvky společné kulturní historie tohoto regionu. Tomu pomáhají známá posvátná místa a významné příklady náboženské historie evropského významu. Jsou výraznou součástí tohoto starého kulturního prostoru v centru Evropy. Zastavení nejsou jen hmatatelnou vzpomínkou na předky a jejich, především barokní, podobu spirituality. Jsou také živým dědictvím, které si v dnešní době nachází nové podoby využití v rychle se měnících společenských kontextech. Lokálně je vyjádřením touhy nalézt si opět své místo na mapě zdejšího regionu. Turisté jsou nabaženi návštěvami po hradech a zámcích, proto se nabídka začíná zaměřovat i jinými směry.

Vedle toho má i další, ekonomický cíl – využít potenciál kraje s jeho bohatstvím a vytvořit koncepci nového, autentického turistického produktu, který podpoří skrze cílené marketinkové aktivity místní ekonomiku a cestovní ruch a stane se dobrým tipem pro turisty z celé Evropy. Z těchto a dalších důvodů se proto myšlenka poutní cesty transformovala do konkrétní podoby. Jako nová turistická trasa pro pěší poutníky a cyklisty je postupně budována a propagována v rámci projektu č. 100279636 VIA SACRA – příspěvek k zachování a propagaci společného kulturního dědictví spolufinancovaný z prostředků Evropské unie – Evropského fondu pro regionální rozvoj, Programu spolupráce Česká republika – Svobodný stát Sasko 2014-2020.

Via Sacra ČR

Poutní stezky a cyklotrasy Via Sacra jsou dosud nepoznaným rá­jem pro cyklisty i pěší poutníky a mají co nabídnout všem věkovým a zájmovým skupinám. Stačí si jen vybrat vhodnou trasu a cíl podle svých sil a zájmů. Pro skalní, vytrénované cyklisty je výzvou v překo­návání vzdáleností a různé obtížnosti terénu, které milovníci historie a architektury spojí s návštěvou nádherných duchovních staveb s jejich úžasnou atmosférou. Hlavní cíle jsou dané, avšak konkrétní trasy můžete libovolně kombinovat. Via Sacra vás na české straně hranice povede po starých pout­ních místech od svého nejzápadnějšího zastavení, kterým je Horní Police u České Lípy s poutním kos­telem Navštívení Panny Marie, k bazilice sv. Vavřin­ce a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Zde se můžete rozhodnout, odbočit na Rumburk a navští­vit jeho kouzelnou loretánskou kapli. Z Rumburku se poutníci mohou vydat přes Oybin do Liberce ke kostelu Nalezení sv. Kříže s jeho nádhernou barokní zahradou. Nebo vyrazte na cestu do Českého Dubu a prohlédněte si pozůstatky zapomenuté a znovu objevené johanitské komendy. Po její návštěvě to můžete protáhnout až do zámku v Mnichově Hra­dišti k hrobu Albrechta z Valdštejna v kapli sv. Anny. Kdo naopak míří na sever, zahne v Liberci směrem na Hejnice a dorazí k samému úpatí Jizerských hor, kde se rozkládá areál kostela Navštívení Panny Marie při františkánském klášteře. A ti nejodváž­nější se mohou vydat na několikadenní pouť až do Broumova, aby si prohlédli jeho impozantní klášter. Přejeme vám mnoho radosti z aktivního pohybu, krásné zážitky spojené s pobytem v přírodě a s ob­jevováním pozoruhodných míst uprostřed úžas­ných památek evropského rozměru.

Liberec

Kostel Nalezení sv. Kříže v Liberci, foto archiv MMLAť už jste nadšenými obdivovateli sakrálních děl a objektů, nebo jen hledáte krásná místa k odpočinku a poznání jako běžný turista, nemusíte v Liberci chodit daleko. I zde existují skryté kouty, které mají co nabídnout. Jedním z nich je barokní zahrada kostela Nalezení sv. Kříže. Prostor barokní zahrady je spolu s kostelem skrytou oázou klidu a duchovním prostorem k zastavení a rozjímání. V samém centru města nabízí tiché a důstojné místo, které člověka vytrhne z každodenního shonu. Donutí ho, aby se zastavil a alespoň na chvíli mohl zapomenout na všechny problémy, které ho trápí. Přitom na sebe nechá působit krásu jedinečných sakrálních památek a obdivuje sochařský a architektonický um starých barokních umělců a stavitelů.

Celému baroknímu areálu, který v posledních letech prochází důkladnou revitalizací, dominuje kostel Nalezení sv. Kříže, který je považován za jediný dochovaný barokní chrám z 18. století v Liberci s cenným původním vybavením. Přímo v zahradě se tyčí zrestaurovaný Mariánský sloup z dílny významného sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Dále zde návštěvník nalezne Křížovou cestu, kterou tvoří čtrnáct výklenkových kapliček. V rohu zahrady se nachází Kaple Božího hrobu z roku 1772 jako kopie kaple stojící uprostřed Chrámu Božího hrobu Jeruzalémě. Kaple byla dlouhá léta v havarijním stavu, v minulém roce prošla kompletní přestavbou a nyní už z dálky září svou novotou. 

K historii

V srpnu roku 1680 vypukla v Liberci morová epidemie, která si vyžádala na 300 obětí. Pro tak velký počet zemřelých nedostačoval městský hřbitov u kostela sv. Antonína, a proto bylo vybudováno nové pohřebiště. V jeho blízkosti postavil M. A. Canevalle, pražský stavitel italského původu, v roce 1696 malý kostel. Pro půdorys symbolicky zvolil tvar kříže, neboť právě svatému Kříži byl kostel zasvěcen. Většinu prací zaplatili Gallasové a jejich příbuzní Clam-Gallasové, ale i movití Liberečané a také děkan Anton Ignaz Kopsch (1694 – 1775). S jeho příchodem také nastala nová epocha kostela. V roce 1744 začala tradice procesí a poutí k tomuto kostelu. V roce 1753 byl položen základní kámen stavby kostela Nalezení svatého Kříže v dnešní podobě. Tuto rozsáhlou přestavbu kostela realizoval stavitel J. J. Kuntze a byla dokončena v roce 1756. P. Anton Kopsch založil v letech 1759–1761 farní knihovnu, v doplňování knih se pokračovalo ještě v první polovině 20. století. Knihy jsou uloženy v původních prosklených dubových vyřezávaných a intarzovaných skříních. V současné době se zde nachází na 1 300 svazků náboženské a historické literatury. Za zásluhy o chrám byl děkan Kopsch pohřben do nově zbudované hrobky pod hlavním oltářem, kde spočívá další desítka převážně libereckých obyvatel.  Kostel je jedinou barokní stavbou svého druhu v Liberci. Po založení nového městského hřbitova u dnešní Ruprechtické ulice v roce 1832 bylo zdejší pohřebiště zrušeno a parkově upraveno. Ze hřbitova zůstaly do současnosti pouze severní část s jednotlivými zastaveními křížové cesty a kříž s pozlaceným korpusem ukřižovaného Krista na pískovcovém podstavci při východní straně kostela.

Nástropní fresky

První kupole kostela tematizuje příběh nalezení svatého Kříže. Freska popisuje situaci v roce 326 po Kristu, kdy císařovna Helena nechala kopat na vrchu Golgota, aby tu našla Kristův kříž. Byly tehdy nalezeny všechny tři kříže. Druhá kupole znázorňuje Povýšení kříže císaře Hérakleita a patriarchu Jeruzaléma Zachariáše a uzdravení nemocných. Císař nese ve slavnostním průvodu na svatou horu svatý Kříž, který získal v roce 629 po Kristu od perského krále Husrava, a patriarcha ho upomíná, aby si vyměnil svůj plášť za poutnický oděv. O nástropní fresky se postaral Johann Wenzel Spitzer z Prahy. Oltáře s obrazy vytvořili Franz Peter Molitor, Felix A. Scheffler, Franz Xaver Palko. Na kůru stály barokní varhany (1757), které doprovázely mše. Na ně svolávaly zvony ve věžích, avšak v důsledku válek ve 20. století se nedochoval ani jeden.

Mariánský sloup pochází z dílny Bernarda Matyáše Brauna (1719–1720). Původně stával před kostelem sv. Antonína Velikého. V roce 1877 byl přemístěn za kostel Nalezení svatého Kříže na bývalý hřbitov. Údajně byl postaven jako dík za záchranu od morové epidemie v roce 1680. Stojí na třech stupních a tvoří osmihrannou, výklenky členěnou stavbu. V rozích stojí na sloupech sochy sv. Jana Nepomuckého, svatého Floriana, sv. Šebestiána a sv. Rocha. Nad zeměkoulí s obláčky se vznáší Panna Marie s gloriolou dvanácti hvězd a prosebně vzhlíží k nebi. Památku v roce 2018 opravil restaurátor Radomil Šolc.

V zahradě se také nachází Křížová cesta. Pochází z roku 1760. Tvoří ji čtrnáct výklenkových kapliček s obrazy malovanými na dřevě. Křížová cesta původně stála na Keilově vrchu. Roku 1760 byla cesta přenesena do barokní zahrady u kostela Nalezení svatého Kříže. V letech 1854-1855 bylo upravováno okolí kostela a obrazy na dřevě byly nahrazeny obrazy malovanými na plechu. Ty byly ale brzy poškozeny, proto byly v roce 1887 vystřídány měděnými obrazy. Křížová cesta byla posvěcena 28. září 1888. V roce 1982 opět poškozené obrazy obnovil Petr Hartig z Liberce.

V rohu zahrady se nachází Kaple Božího hrobu jako kopie kaple stojící uprostřed Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Na vlastní náklady ji nechal v r. 1772 postavit bohatý liberecký soukeník a městský radní A. J. Wondrak. Nad vstupem nechal vytesat, že se tak stalo – kromě úcty k Bohu a získání jeho přízně – i pro „ozdobu města“. Kaple do roku 1865 stála před kostelem sv. Antonína Velikého. Vzhledem k mohutnému rozvoji města však páni radní jednoho dne rozhodli, že Boží hrob nechají přestěhovat. Kaple byla rozebrána a znovu postavena o několik set metrů dale na místě bývalého hřbitova u barokního kostela Nalezení svatého Kříže. Kaple byla dlouhá léta v havarijním stavu, v minulém roce prošla kompletní přestavbou a nyní už z dálky září svou novotou.

Zahrada je otevřena od dubna do října každý den od 8.00 do 19.00 hodin.

Další informace ke stezce Via Sa­cra najdete na www.via-sacra.info.

Český Dub

Johanitská komenda sv. Zdislavy v Českém Dubu
Johanitská komenda sv. Zdislavy v Českém Dubu je částečně zachovalým komplexem budov ze 40. let 13. století, vystavěných zde rytířsko-špitálním řádem Rytířů sv. Jana Jeruzalémského (Johanité). Dnes patří k nejstarším dochovaným středověkým objektům na severu Čech. Z dochovaných částí jsou nejvýznamnější pozdně románská kaple sv. Jana Křtitele a tzv. „Velký sál“ románsko-gotické klášterní budovy, v němž mohou návštěvníci dodnes spatřit původní klenutí s klenebními pasy, středověká okna a další historické stavební detaily.

Komendu (tj. opevněný klášter rytířského řádu) zde založil krátce po roce 1237 český velmož Havel z Lemberka, manžel svaté Zdislavy, patronky Podještědí a Zemí českých, obecně patronky rodin, chudých a nemocných. Sv. Zdislava, proslulá skrze svou špitální činnost a léčitelské zázraky, se o „své“ nemocné starala velmi pravděpodobně právě ve špitále patřícím zdejší johanitské komendě. Komplex středověkých budov sloužil jako johanitský klášter do husitských válek, poté byl několikrát rozbořen a zčásti přestavěn, nejprve na renesanční zámek (16. století), později na městský činžovní dům (19./20. století). Pozůstatky ze starých listin známé, leč historií ztracené středověké komendy, byly znovuobjeveny teprve v roce 1991. Tento doslova senzační „objev“ tehdy učinil ředitel místního muzea PhDr. Tomáš Edel. Stalo se tak po dlouhých letech jeho historického i fyzického pátrání, s přispěním štěstí, které přeje připraveným, zejména však díky jeho vytrvalosti, neutuchajícímu nadšení a zápalu pro věc. Pod nic neříkající novodobou zazdívkou jednoho z místních sklepů tehdy narazil na dávno ztracený svět – skrze provedenou sondu poprvé zahlédl jím tolik let hledanou, dlouhá staletí nezvěstnou komendu dubských johanitů. Překvapení kolem nalezení domněle již dávno zaniklé komendy však ještě nemělo být konečné. V roce 2003, při archeologických vykopávkách v areálu, byl učiněn další nevšední nález. V jednom z hrobů uprostřed johanitského areálu byl nalezen vzácný románský ostatkový kříž zdobený drahokamy, emaily a plastikou korunovaného Krista; vloženou relikvií byla část svatého dřeva. Velkou záhadou českodubské komendy zůstává, komu patřil hrob, v němž byla tato vzácnost nalezena. Šokujícím poznatkem je totiž skutečnost, že hrob uprostřed mužského kláštera nepatřil žádnému z johanitských rytířů, nýbrž ženě!

Johanitská komenda v Českém Dubu je odloučenou expozicí Podještědského muzea. Obojí je ve správě Podještědského muzea a knihovny, p.o. – příspěvkové organizace Města Český Dub.

Broumov

Historie

Impozantní barokní komplex, situovaný kousek od broumovského náměstí na skalním ostrohu nad řekou Stěnavou, byl zbudován na místě původní gotické tvrze v 1. polovině 14. století. O barokní přestavbu se postarali světoznámí architekti Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. Klášter po dlouhá staletí fungoval jako duchovní, hospodářské i vzdělávací centrum regionu – v klášterním gymnáziu studoval mimo jiné i první český arcibiskup Arnošt z Pardubic, vlastenec Bohuslav Balbín či spisovatel Alois Jirásek.

Zajímavosti

Klášter i klášterní zahrada byly vyhlášeny národní kulturní památkou a v roce 2014 prošly rozsáhlou revitalizací. Ve volně přístupné zahradě se nachází funkční historický kuželník s kašnou, Galerie Dům a Literární domek. Klášter je otevřen celoročně, každý den, a nabízí různé druhy prohlídek, při kterých si návštěvníci mohou prohlédnout klášterní kostel sv. Vojtěcha s bohatou freskovou výzdobou, historickou knihovnu se 17 000 svazky vzácných knih, refektář s unikátní kopií Turínského plátna či Vamberecké mumie, uložené ve sklepení kláštera. V klášteře funguje Vzdělávací a kulturní centrum, které zde po celý rok pořádá koncerty, besedy, výstavy, vzdělávací programy a jiné akce.

Hejnice

O hejnickem zazraku

Poutní kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích je spjat s legendou o zázračném uzdravení nemocné ženy a dítěte chudého řemeslníka. Ten po zjevení andělů ve snu připevnil na lípu stojící v místě dnešního kostela sošku bohorodičky, kterou koupil od řezbáře v Žitavě. Po poražení staré lípy byla Mater Formosa – spanilá matka osazena na pařez, nad kterým tesař postavil kapli (1211).

Chrám Navštívení Panny Marie

Hejnice (německy Haindorf) se staly významným poutním místem již ve středověku. Doba největšího rozkvětu nastala po třicetileté válce. Od konce 17. věku zde hrabata z Gallasu budovala barokní poutní areál, nazývaný též česká Mariazell. V letech 1722–1729 vznikl na místě kostelíka podle plánů architekta Thomase Haffeneckera chrám ve tvaru latinského kříže. Gallasovský, od roku 1768 clam-gallasovský patronátní kostel je největší sakrální stavbou Libereckého kraje i litoměřické diecéze. Hlavní kupole o šíři 15 m a výšce 35 m stojí za zvláštní pozornost. Pod ní byla od konce 17. století budovaná rodová hrobka hrabat z Gallasu a Clam-Gallasu. Kostel zdobí vesměs barokní oltáře. Hlavní je kombinací hmotného svatostánku a fresky od jesuity Josefa Kramolína. V gotickém slohu zbudované postranní kaple dotváří vlevo od kněžiště tzv. polní Valdštejnův oltář z roku 1500. V protilehlé kapli je osazen novogotický oltář sv. Antonína z významné dílny umělecké rodiny Moroderů z Tyrolska. Čtyři barokní oltáře odkazují na působení řádu františkánů a v Čechách uctívané světce. Skvostem chrámového interiéru jsou novobarokní fresky s novozákonními motivy z počátku 20. věku. Jedinečné jsou i varhany, postavené na konci 20. let 20. století firmou Rieger z Krnova. Pozornosti neujde křišťálový lustr, který kostelu v polovině 19. století věnoval jizerskohorský sklář a zdejší rodák Josef Riedel. Kostel ze tří stran obepíná ambit. Ten zdobí keramická křížová cesta od Valentina Krause, epitaf Franze hraběte Clam-Gallase od sochaře Heinricha K.Scholze a gotické sousoší Panny Marie s klečícím rytířem z rodu Biberštejnů.

Klašter františkánů

V polovině 17. století přichází na pozvání majitelů panství Frýdlant do Hejnic řád františkánů. V letech 1692–1696 pro ně Gallasové nechávají postavit klášter. Architektem je Marcus Antonius Canevalle. Františkáni v Hejnicích působili na tři sta let. S hmotnou podporou hrabat z Gallasu a Clam-Gallasu spravovali kostel, vzdělávali a duchovně pečovali o zdejší obyvatelstvo a poutníky. Klášter měl rozsáhlou knihovnu, do počátku 20. století i lékárnu. V dubnu 1950 byl komunistickou totalitní mocí přeměněn na vězení pro řeholníky a řeholnice, takto byl využíván pět let. V závěru komunistické éry byl klášter ruinou.

Horní Police

Mariánská úcta

V roce 1523 byla podle tradice na břehu řeky Ploučnice nalezena soška Panny Marie s Ježíškem, která se velmi brzy dočkala značné úcty ze strany věřících. Soška je typově Pannou Marií v naději, má ruce sepjaté k modlitbě a v schránce na břiše postavičku nenarozeného Ježíška. Je umístěna v prosklené skříni na hlavním oltáři v kostele a v průběhu roku je podle liturgického období a svátků převlékána. Místo nálezu sošky připomíná mohutný barokní pískovcový sloup níže v obci.

Poutní areál

Hornopolický poutní areál se skládá z kostela Navštívení Panny Marie, samostatné zvonice na východní straně, trojbokého ambitu s kaplemi a křížovou cestou, budovy arciděkanství a pomníku Wenzela Hockeho, významného hornopolického arciděkana. Současný barokní kostel začal stavět na konci 17. století Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský. V práci pak pokračovala jeho dcera a velká patronka místa Anna Marie Františka, velkovévodkyně Toskánská. Stavitelem byl nejprve slavný litoměřický architekt Julius Broggio, poté pražský Václav Špaček. Bez nadsázky lze tvrdit, že je areál barokní perlou a je cenný především z důvodu jeho intaktního zachování. V roce 2018 byl prohlášen za národní kulturní památku.

Významnosti

V kostele se nachází řada oltářů, krásný je mariánský cyklus obrázků s radostmi Panny Marie. Na hlavním oltáři jsou figuríny s ostatky sv. Kristýny a sv. Pavla z římských katakomb. V presbytáři se zachovaly dvě velké barokní svíce, které jsou podle legendy naplněny střelivem. Původně v ambitu umístěné okovy připomínají vysvobození Matěje Hosera, kterého zajali Švédové a kterému při útěku z vězení v Horní Polici okovy samy spadly. V severním ambitu se nachází kostnice.

Obnova

Poutní areál prochází rozsáhlou obnovou, financovanou z prostředků Evropské unie (program IROP). Ta je rozdělena do dvou etap – první bude dokončena v průběhu roku 2020, druhá během 2021. Bohužel není možné, aby byl areál v průběhu první etapy přístupný veřejnosti. Poslední nedělní mše se v kostele konala 29. dubna 2018.

Jablonné v Podještědí

Svatá Zdislava

Úcta: Svatá Zdislava z Lemberka (kolem 1220–1252) je českým lidem uctívána již sedm a půl století jako světice a uzdravovatelka nemocných, známá také svou dobrotivostí vůči chudým. Především je však patronkou rodin. V německých zemích je podobně uctívána sv. Alžběta Durynska (1207–1232). Dalimilova kronika svědčí o početných podivuhodných uzdraveních, kterých sv. Zdislava dosáhla.

Sv. Zdislava je pochována v kryptě baziliky minor v Jablonném v Podještědí. 28. srpna 1907 byla Zdislava blahořečena papežem sv. Piem X. 21. května 1995 byla Zdislava svatořečena papežem sv. Janem Pavlem II. 24. řijna 2000 sv. Jan Pavel II. prohlásil sv. Zdislavu za hlavní patronku Litoměřické diecéze. Od jara 2002 usnesením krajského zastupitelstva patronka Libereckého kraje.

Barokni bazilika: Na začátku 18. století nechal na místě dřívějšího gotického kostela postavit hrabě F. A. Berka z Dubé barokní chrám, který se stal poutním místem. Výstavba probíhala podle projektu proslulého vídeňského architekta Jana Lukaše Hildebrandta. Bazilika se vyznačuje vznosnou kupolí, průčelí je vyzdobeno početnými sochami z roku 1711. Bazilika je zdaleka viditelná a patří k nejcennějším barokním stavbám ve střední Evropě. Podle jejího vzoru cisař Leopold II. nechal postavit kostel sv. Petra ve Vídni. Roku 1996 byl chrám prohlášen bazilikou minor a roku 2008 národní kulturní památkou. Obnovení činnosti řádu dominikánů: Po letech komunistické diktatury se bratři dominikáni opět zahájili své blahodárné působení v roce 1990. Věnují se setkání a smíření v pohraniči mezi Čechy a Němci. Když zazvoníte u brány kláštera, bratři dominikáni Vám rádi ukážou kostel s bohatou vnitřni výzdobou. Za pozornost stojí pozdně gotická socha Madony, řezbařská práce z doby před 1510. Z chrámové lodi lze vidět kryptu s hrobem sv. Zdislavy. Ve Zdislavském sále je umístěno 24 na mědi malovaných obrázků z roku 1660 znázorňujicí zázraky sv. Zdislavy a události z jejího života. Neopomeňte procházku ke Zdislavině studánce.

Mnichovo Hradiště

Kaple svaté Anny

Vojevůdce „Dobrodružný syn Štěstěny, jenž přízní doby z davu vynesen, po stupních cti sám nejvýš vyběhl“ tak je sepsáno v prologu Friedricha Schillera „Trilogie o Valdštejnovi“. Albrecht z Valdštejna patří k nejvýznamnějším osobnostem evropských dějin. V třicetileté válce byl generalissimus císařského vojska, zavražděn v Chebu/Eger v roce 1634 poté, co se u dvora šířily fámy o jeho vyjednávání s protivníkem. V roce 1785, po zrušení klášterů dekretem císaře Josefa II., byly do kaple sv. Anny uloženy ostatky generalissima Albrechta z Valdštejna, převezené sem ze kartuziánského kláštera ve Valdicích.

Náhrobek najdeme v kapli sv. Anny. V roce 1934 byl osazen deskou z červeného mramoru a bronzovým reliéfem. V roce 1975 byla hrobka znovu otevřena, aby bylo potvrzeno vědeckým výzkumem vévodových ostatků, že prodělal předpokládanou nemoc (syfilis). V roce 1723 vysvěcená kaple sv. Anny, navazující na kapucínský kostel Tří králů, je součástí bývalého kapucínského kláštera – od r. 1966 s expozicí barokních pískovcových soch ze středních Čech a od r. 2014 s výstavou o putování ostatků Albrechta z Valdštejna. Kapucínský klášter s kostelem a kaplí patří k hodnotnému zámeckému areálu, který byl od roku 1622 do roku 1946 sídlem rodiny Valdštejnů.

Zámek

Původně renesanční Budovcův zámek, byl přestavěn Valdštejny na začátku 18. století na barokní zámek s konírnami a salouterrenou. Nejvýznamnější událostí, která se na zámku odehrála, byla poslední schůzka Svaté aliance za účasti rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského prince Fridricha Viléma. V přepychovém zámku fascinují historické místnosti s barokním a rokokovým Interiérem, jakož i vzácné sbírky, mezi jinými delftská fajáns, knihovna, zbrojnice a zámecké empírové divadlo s původními dekoracemi, kostýmy a rekvizitami.

Rumburk

Loreta v Rumburku je barokním klenotem severních Čech. Je spojena se jménem vynikajícího architekta Johanna Lucase Hildebrandta a sochaře Franze Bienera. Celoročně přístupná kulturní památka nabízí rodinám s dětmi netradiční prohlídky, krátkodobé výstavy a koncerty duchovní hudby. Návštěvníci mají na výběr, zda v rumburské Loretě stráví čas prohlídkou, zážitkem nebo ztišením. V tři sta let starém mariánském poutním místě se konají mše svaté, pobožnosti křížové cesty a pobožnosti Svatých schodů.

Loreta v Rumburku patří svou štukovou a sochařskou výzdobou mezi nejhodnotnější loretánské kaple v České republice. Postavena byla v letech 1704—1707. Postupně restaurovaný areál zahrnuje loretánskou kapli, ambit s kaplemi a klášterní kostel sv. Vavřince. Slouží jako učebnice architektury pod širým nebem, v níž zanechalo stopy umění 17. a 18. století. Je tichým ostrovem klidu, v němž čas plyne podle vlastních pravidel. Do roku 1950 byla Loreta součástí kapucínského kláštera u sv. Vavřince, dnes je ve správě Římskokatolické farnosti – děkanství Rumburk. Za stavbou Lorety stálo splněné přání šlechtice Antona Floriana knížete z Liechtensteina přenést z Itálie na sever Čech posvátné místo. Architektonicky cenná vnější schrána loretánské kaple Panny Marie je barokní kopií italského renesančního originálu. Předmětem úcty poutníků je milostná socha Černé Matky Boží Loretánské (1694) ve Svaté chýši. Ta představuje dům Panny Marie v Nazaretu, v němž došlo ke Zvěstování o narození Spasitele, byl vychován Ježíš a žila Svatá rodina. S historií loretánské kaple seznamuje interaktivní výstava v přízemí vstupní budovy. Zážitek pro všechny smysly nabízí „Expozice církevního umění Šluknovska“v prvním patře. Provází historií poutních míst a křížových cest Šluknovska. Připomíná osudy kostelů zničených v regionu po roce 1945. V ambitu jsou k vidění stálé výstavy - o historii kapucínského kláštera v Rumburku a loretánském podzemí.

text a foto © Magistrát města Liberec, autoři Jiří Stejskal, Michal Křepel

www.oberlausitz.com/via-sacra
www.facebook.com/ViaSacra.eu


Bazilika minor Jablonné v Podještědí, foto Jiří Stejskal Horní Police poutní kostel Navštívení Panny Marie, foto Michal Křepel Loreta v Rumburku, foto Jiří Stejskal Kostel Nalezení sv. Kříže v Liberci, foto archiv MML Český  Dub, foto Ing. Kocourek Kaple sv. Anny, foto NPÚ Kříž Petr Klášter Broumov, foto Jaroslav Winter Klášter Broumov, foto Kateřina Ostradecká Kostel Navštívení Panny Marie a františkánský klášter, foto Pavel Musil Kostel Navštívení Panny Marie a františkánský klášter, archiv Hejnice Kostel sv Kříže Liberec, foto archiv MML kostel sv. Tří králů s kaplí sv. Anny, foto NPÚ Kříž Petr Boží hrob Liberec, foto archiv MML Barokní zahrada s morovým sloupem v Liberci, foto archiv MML Barokní zahrada Liberec - morový sloup_archiv MML Barokní zahrada Liberec - morový sloup_archiv MML Kostel sv. Vojtěcha, Broumov, foto Jaroslav Winter



tento článek najdete ve vydání: KAM na výlet Cyklo 2021

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Nyní na Google Play
Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.